Ty ses zbláznil? Jakub Janošík ve 23 letech zatřásl rodinným byznysem

Jakub Janošík a jeho rodiče Jana a Jiří
Valašská rodinná firma Janošík Okna-Dveře před osmi lety radikálně změnila svou strategii. Za změnou však nestál majitel firmy a hlava rodiny Jiří Janošík, ale jeho tehdy 23letý syn Jakub. „Mám rád odvážné věci, překračování stereotypů a to jsem vždycky chtěl do těch oken dostat. Mně totiž už od začátku, co jsem přišel do firmy naplno, přišlo, že neexistuje nudnější produkt než naše okno,“ popisuje s odstupem Jakub Janošík svůj tehdejší postoj k rodinné tradici.
Příběh původně stolařské firmy se přitom začal psát před 95 lety – už hluboko za první republiky se v Janošíkově dílně prášily piliny a výrobu nepřerušil ani komunistický režim, i když se v té době musela firma přeměnit na družstvo. Dnes podnik patří k předním českým výrobcům high-endových oken a dveří, pracuje v něm už čtvrtá generace. Z továrny ve Valašských Příkazech ročně vyjíždějí výrobky za zhruba 140 milionů korun.
Jakub zasáhl do historie firmy rázně, nelíbilo se mu, že hlavním artiklem jsou stereotypní eurookna, která frčela na přelomu milénia, kdy zákazníky zajímaly hlavně izolace a úspory energie na vytápění a design oken je moc nebral. „Hlavně aby měla zlatou mřížku. A my se přizpůsobovali trhu,“ říká Jiří Janošík. A Jakub to chtěl po letech změnit, prosadit místo byznysově fungující výroby eurooken vlastní výrobu prémiových, designových kousků.
Spínačů bylo několik – třeba obdiv k novým židlím značky TON, návštěva Designbloku, která prý Jakubovi otevřela oči, čisté linie švýcarského nábytku Yask, jež ho inspirovaly. Četl všechno, co mu přišlo pod ruku, mluvil s architekty, designéry, cestoval a hodně se díval kolem sebe.

Riskantní řezání vlastní větve

Radikální otočení kormidla si ale musel u rodičů tvrdě prosadit a pak i obhájit. „Tehdy jsme si pod sebou trošku podřezáváli větev a čekali, jestli pod námi bude trampolína, nebo kamení. Mě hnalo dopředu nadšení. Oni to viděli racionálněji, takže plnohodnotné sdílení euforie tam nebylo. Naštěstí. Dnes věřím, že jsou s rozhodnutím spokojení a že je to stejně tak víc baví,” vysvětluje třicetiletý šéf vývoje a marketingu rodinné firmy. Chlapům v dílně se motal pod nohama už jako děcko, ve třinácti letech pak nastoupil do firmy na první brigádu. „Osmnáctiny jsem oslavoval při montáži nových oken v Měšťanské besedě v Praze,“ vzpomíná. Po pár letech na ekonomické a právní střední škole naskočil do podniku na plný úvazek, od montáží se vypracoval na obchodní oddělení a dnes fakticky vede více než dvě desítky zaměstnanců.
quote icon
Začal jsem tátovi vysvětlovat, že musíme vyhodit klasická okna z nabídky. Že nám to kazí značku.
„Ukázal nám svoje nákresy, znovu zopakoval všechny svoje argumenty a to nás nakonec donutilo se na to, co vyrábíme, taky dívat jinak,“ vrací se Jiří Janošík do roku 2012. Do portfolia tehdy přibylo designové okno Rand, které Jakub navrhl tak, aby vynikly jen čisté linie a kresba dřeva. „Díky němu jsme začali mnohem víc spolupracovat s architekty, dělat věci na míru, ukazovat jim, co všechno umíme vyrobit, že na rozdíl od rakouské a švýcarské konkurence neděláme jen typová řešení,“ dodává Jiří.
Designová okna Jakubovy rodiče nadchla, ale on se nezastavil. „Začal jsem tátovi vysvětlovat, že musíme vyhodit klasická okna z nabídky. Že nám to kazí značku a celé to nové pojetí zaměřené na design a zbytečně věnujeme čas zakázkám, kde nehledají a nezaplatí naši přidanou hodnotu.“ A tehdy Jakub narazil. Jedna věc je slyšet od syna, že děláte nudný produkt – a druhá je, když chce, abyste prostě odřízli většinu ze základu, na kterém byl dosud rodinný byznys založený a na čem vydělával. V té době u rodinného stolu padaly věty jako „Ty ses zbláznil“ – ale nakonec rodiče ustoupili. Před pěti lety opravdu z výroby zmizela eurookna, která do té doby výrazně pomáhala firmě dělat obraty okolo devadesáti milionů korun, a Janošíkovi se dali na novou cestu – dlážděnou čistým minimalistickým designem.

Komplikace jsou zapomenuty

Transformace procesů s sebou logicky přinesla dočasné snížení tržeb, zaměstnanci museli hodně energie věnovat vývoji nového produktu, změně výroby nebo zcela nové marketingové strategii. Nakonec si firma s odvážným krokem a novým portfoliem poradila dobře. Udržela výsledek v černých číslech, kladné nule, i když Jiří Janošík dopředu počítal i s menší ztrátou. „Komplikace se rychle zapomínají, takže nyní vládne už jen nadšení,“ říká Jakub, člen žebříčku talentovaných mladých Čechů Forbes 30 pod 30 z roku 2019. Není se čemu divit. Změna způsobila skokové zvýšení hodnoty jedné zakázky z maximálně vyšších stovek tisíc na dva až pět milionů korun.

Umění naslouchat a jít vlastní cestou

Umění naslouchat potřebám zákazníků i zaměstnancům je základem dlouhodobě udržitelné pozice na trhu. Pamatuji si prohlášení "jsme dynamicky rozvíjející se společnost, která musí stále všechno měnit i kdyby to bylo naprosto v pořádku". Něco na tom je, pokud chceme budovat firmu i pro další generace. Obdivuji odvahu odklonit se od tradice a obhájit svou pozici na trhu i s inovativními produkty, ale schopnost pružně se adaptovat na nové prostředí zvláště v online světě je dnes esenciální. Podíváme-li se jen na současnou situaci, před pár měsíci si téměř nikdo nedovedl představit, že nebude možné zajít si kdykoliv vybrat zboží, osobně si ho prohlédnout, vyzkoušet apod. Důležité je mít dlouhodobý plán, finanční rezervu a diverzifikované portfolio zákazníků. I v turbulentních časech pak víme, jestli jdeme po správné cestě nebo co případně změnit.
Pavel Nejman
ředitel korporátních center České spořitelny
Okny od Janošíků se dnes pyšní nejen v luxusních rezidencích Česka, ale je jimi osazeno také například vinařství Sonberk nebo umělecká maringotka Černá fazole od Kryštofa Kintery. Výhledy na moře si díky nim užívají i zákazníci v Nice na francouzské Riviéře. A obrat firma posunula výrazně nad sto milionů ročně. Ani covid na tom příliš nezměnil. „Stavebnictví jede s určitou setrvačnosti. To, co bylo z let předchozích naplánováno, se loni realizovalo. Kromě případů, kde pandemie výrazně zasáhla do fungování našich zákazníků, se dařilo a i přes nepotkávání se jsme měli desetiprocentní nárůst,“ říká Jakub.
To vše ho žene dopředu. Už nyní prý přemýšlí, kam zase rodinný byznys posune. „Zrovna mám před sebou seznam vývoje oken, asi o třiceti bodech,“ směje se sympatický mladík, podle něhož okna v posledních letech „ztloustla“. A tak tento rok bude u Janošíků ve znamení návratu k subtilnosti, ladným proporcím a silným detailům.
Srdeční záležitostí je teď pro Jakuba i projekt konceptuálního, ukázkového domu. Z jeho nutkání vytvořit co nejsilnější spojení architektury a designu s okolím vzniká uprostřed valašské přírody vila Nic. „Cíl je prostý, vytvořit nejlepší okno. To zásadnější máme hotovo, pohádkový výhled,“ dává Jakub najevo, že nadšení má stále dost. „Do práce chodíme rádi. Co víc si v práci přát? S obyčejnými okny, kde se bijete jen s cenou bez přidaných hodnot, bych takto jistě nemluvil,“ říká na závěr mladý podnikatel, který dokázal, že riskovat v byznyse se při zdravé míře dravosti vyplácí.
Sdílet článek
Přečtěte si o inspirativních přístupech rodinných firem